PRESS - recenze - gallery

  

GALLERY

2006 Open Media

Sestava: -aL- zpěv, klávesy, akust. kytara (9) York - kytara, Tudy - klávesy, programming, kytara (5-refr.)

 

 

 

14.

    MUSICZONE webzin, Czech

http://www.musiczone.cz/old/index.php?page=articles&cat=reviews&id=1835
21.5.2008

Na hudební scéně se často dějí věci, které mě přivádějí k úžasu. V negativním smyslu je to například mediální boom rychlokvašek ze SuperStar a podobných Faktorů, které, ačkoliv často nemají ani elementární stopy talentu, jsou oslavovány zástupy nadšených fanoušků. Ve smyslu pozitivním jsou to pak většinou chvíle, kdy objevím něco výjimečně kvalitního a netradičního. Jihomoravští Ebola Joy u mě pochopitelně spadají do té druhé kategorie. Je to až neuvěřitelné, že v naší malé zemičce, ve které masové publikum opravdu není nakloněno okrajovějším žánrům a progresivnější muzice, si někdo dá tu práci a doslova na koleně vytvoří album s tak perfektním zvukem, profesionálním obalem a bookletem (ten je opravdu famózní!) a především naprosto unikátním hudebním obsahem.

Ebola Joy na albu "Gallery" přicházejí s propracovanou a ucelenou koncepcí, vlastním a originálním zvukem a stylem, který (jak mohu potvrdit) ještě podtrhují svou živou prezentací na koncertech. Stylově vycházejí z veličin jako Moonspell, Katatonia nebo Depeche Mode (ano, jde to dohromady), ovšem podle mého názoru přidávají něco svého, něco, co v mých uších dělá jejich hudbu opravdu originální. Oproti takovým Moonspell mají "uhlazenější" (v dobrém !) zvuk i styl, používají více elektroniky, více kláves a více melodického, čistého zpěvu. Možná je to i přítomností automatických bicích, celkem by mě zajímalo, jak by zněli s živým bubeníkem. Nicméně automat vůbec nevadí, má velmi kvalitní zvuk a je profesionálně naprogramován. Kdybych nevěděl, že tam je, asi bych to ani příliš nepoznal.

Album otevírá poměrně temná, monumentálně znějící skladba "Feel Me", ve které na vás Ebola Joy rovnou vytáhnou s prakticky celým svým arzenálem. Hradba klávesových akordů, drsné riffy, střídání čistého vokálu a growlingu a pod tím vším tepe rytmus bicích. V podobném duchu se nese dvojka "Theatre Of Shadows", v jejímž refrénu se úžasně střídají disharmonické kytarové skřeky a zasněné, jemné klávesy s melodickým zpěvem. Můj osobní vrchol alba je pak následující "At Night Time". Pomalu plynoucí, melancholická skladba s nádhernými kytarovými a klávesovými motivy a dechberoucím refrénem. Ve výčtu skladeb bych mohl pokračovat – melodicky netradiční balada "Abysses", tvrdá a energická "Dirty Morning", akustická "Sofie" a tak dále, myslím, že z mého nadšeného popisu už jste si obrázek udělali.

Jak už jsem zmínil výše, asi nejvíce oceňuji to, že ačkoliv skladby jsou poměrně rozmanité, dohromady působí velice uceleně. Jinak řečeno, je to album s vlastním, originálním ksichtem, což nebývá zas tak obvyklé ani u velkých zahraničních hvězd.
Jen těžko hledám nějaké chybičky, možná občas ne úplně dokonalá výslovnost angličtiny, ale to je opravdu jenom drobné rýpnutí, abych jen nechválil. Abych to tedy shrnul, Ebola Joy mi udělali velkou radost, o to víc, že jsem to příliš nečekal. Měl jsem sice poměrně dobré reference a viděl jsem je naživo, ale až při poslechu alba "Gallery" jsem pochopil, jak výjimečný úkaz na české scéně tahle kapela je. Opravdu vřele doporučuji všem!

Závěr:

Kvalitní, originální a atmosférické album, které nelze než doporučit k poslechu. Víc takových kapel jako Ebola Joy na české scéně !


hodnocení: 6/7

autor: Pedross               autor: Dalas

 

13.

    METALOPOLIS webzin, Czech

http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=3895
8.1.2008

Nějakou nešťastnou hříčkou osudu se nám dostalo do redakce první album znojemských EBOLA JOY až s několikaměsíčním zpožděním. S jeho recenzí tudíž asi příliš aktuální nebudeme, nicméně by byla veliká škoda nechat nahrávku jen tak zapadnout. Jihomoravské trio totiž své nesporné kvality prokázalo již na pět let starém demu/EP „Sitra Archa“. Gotický rock s výraznou příměsí elektroniky v jejich podání totiž nezněl vůbec zle a i nejen díky takřka nulové domácí konkurenci je lze i na základě této nahrávky právem považovat za domácí žánrovou špičku.

Na svém prvním regulérním albu „Gallery“ kapela ze svého pojetí neslevuje ani o píď. Naopak, toto obohacuje o ještě silnější aranžérskou rozmanitost a emocionální pestrost. To, co EBOLA JOY na „Sitra Archa“ jen nesměle naznačili, nyní ukazují v celé své kráse. Tím myslím především cit pro výrazné melodické nápady a gradaci, či chcete-li dramatičnost jednotlivých skladeb. Žánrově, jak již bylo řečeno, se pohybují v hájemství gotického rocku, ale nejsou jim cizí ani metalové prvky prezentované občasnými hrubými vokály, či pátrání v minulosti, a to konkrétně ve stylech jako jsou dark wave, krautrock či synthpop. Směs těchto na první pohled nesourodých vlivů znojemští míchají s jistotou starých alchymistických mistrů, čili bez nejmenší křeče či nepřirozenosti. Ačkoliv jsou tu a tam k zaslechnutí náznaky mírného kýče, či přeslazení, které prezentují především místy sladkobolně nazvučené klávesy, není žádný důvod k panice. K tomuto druhu muziky jistá vyhrocenost emocí přesně sedí a co EBOLA JOY v tomto směru činí, dobře činí. V tomto ohledu nejsilnější momenty hledejme především v první polovině alba. Druhá píseň v pořadí, pojmenovaná „Theatre Of Shadows“, si vás nekompromisně podmaní skvělým emotivním refrénem v dokonalé kooperaci s brutálními vokály. Na vlně melancholických nálad se nese i následující „At Night Time“, jenž jde ve své naléhavosti ještě o nutný kus dále. Celý tento blok nadmíru silných skladeb zakončuje fantastická „Power Of Autumn“, která atmosférou nejenže přesně vystihuje svůj název, ale navíc předvádí kompoziční schopnosti EBOLA JOY v celé nádheře.

Bohužel, jak jsem si už u většiny tuzemských nahrávek zvyknul, i tato si za sebou táhne těžkou olověnou kouli v podobě nepříliš výrazné produkce. Nahrávání proběhlo v domácím studiu kapely pod produkčním dohledem klávesáka Tudyho (ex-ONSET, nyní rovněž INSANIA). Nepochybuji, že v daných podmínkách bylo dosaženo maxima, ale v konečném důsledku zvuk „Gallery“ působí příliš ploše a jakoby bez života. Dovolím si tvrdit, že v tomto směru nebylo oproti předchůdci dosaženo téměř žádného pokroku. Druhé negativum pak vidím v lehkém vysychání hudebních nápadů, ke kterému dochází ve finále alba. Přeci jen by mu z mého pohledu prospělo zkrácení o jednu, či dvě skladby. Ovšem veškeré pochyby zcela jasně rozmetá poslední kousek z kolekce - překrásná „The Fool´s Cry“, která svým provedením nechává vzpomenout na zlaté „černé“ období DEPECHE MODE.

Škoda přeškoda již typického handicapu v podobě „domácího“ zvuku. Takhle nezbývá nic jiného, než si představovat vyznění těchto výborných písní s důraznějším a světovějším zvukem. Nicméně i navzdory tomu máme co dělat s albem nadmíru podařeným. EBOLA JOY jsou ve snaze tvořit atmosférickou muziku na pomezí několika žánrů zase o pověstný krok dále. Nezbývá, než doufat, že se této osobité kapele v další práci dostane i produkční péče plně odpovídající jejímu potenciálu.

 

Verdikt:

Konečně dlouhohrající nahrávka z dílny znojemských EBOLA JOY potvrzuje, že ve svém žánru tohle trio nemá u nás téměř žádnou konkurenci. Podařenou desku táhnou k zemi nevýrazná produkce a přeci jen nepatrně přehnaná stopáž.

hodnocení: 7,5/10               autor: Dalas


 12.

    ROCKMAG webzin, Czech

http://rockmag.cz/clanky/ebola-joy-gallery/
16.10.2007

Už v úvodu bych vás - potencionální zájemce o tohle CD chtěl upozornit, že podle mě se v tomhle případě jedná o kapelu, který moc nechybí do toho, aby stanula na samým vrcholu pomyslného hudebního "OLYMPU".

Pokud vás zajímá mysteriózní tajemno v podobě luxusní hudební produkce, tak není nic snadnějšího, než si od začátku do konce pečlivě poslechnout tohle přepychový CD. Po zvukový a hudební stránce jednotlivých hudebníků není opravdu, co vytknout. Celý cédéčko je našlápnutý od samýho začátku až po samotnej konec - a to bez jakýhokoliv přehánění. Naprosto fantastickej je zpěvák, který se svým hlasem dělá vyložený kouzla. Myslím si, že pravě on je tím nejstěžejnějším článkem, od kterého se odvozuje to ostatní.

Tahle kapela má určitě dobře našlápnutý na to, aby prolomila už tak neprůstřelnou (po hudební stránce) hranici naší země směrem na západ. Mě osobně tahle deska vyloženě ohromila a jen to dokazuje, že tady v Česku vznikají úžasný kapely.


Málokdy se stane, abych si CD pustil 2x za sebou. U týhle party jsem to udělal mile rád a už vůbec jsem nelitoval REPETE ztracenýho času. Vy, kteří očekáváte tancovačkový DUC-DUC-DUC budete zklamaní, vy kdo očekáváte něco neotřelýho, zvláštního a v neposlední řadě profesionálně odvedenýho, tak budete 100% spokojeni, protože tahle kapela má svůj osobitý SOUND, kterej se jen tak neslyší.

Jen taková technická poznámka - tenhle styl není nějak šálek mýho tea, protože se vyloženě specializuji na blues, který mimochodem taky hraju. Proč ta poznámka? Protože tady se potvrdilo pravidlo,že nezáleží na tom jakej styl atd. ale že hudby jsou pouze dvě a to buď dobře zahraná nebo špatně zahraná. A v případě Eboly Joy je to jasný.

Závěrem bych klukům popřál, aby svůj umělecký potenciál zúročili na doraz, protože sice kapel je tady jako sraček, ale málokterá příjde s nějakou výjmečností. No a vám se to teda podařilo.

PS
Mimochodem název "GALLERY" je naprosto výstižnej. Já bych ho akorát trochu upravil a před GALLERY bych napsal ještě BEAUTIFULL. Pokud by jste měli koncert někde na Moravě, dejte nějak vědět, určitě bych si to chtěl poslechnout LIVE. No a to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. I když to celý zní v SUPERLATIVECH, ti kluci si to fakt zaslouží - je to velice dobře odvedená práce a tečka.

autor: Kokorovka

 

 11.

    VOLUMEMAX webzin, Czech

http://www.volumemax.net/index.php?option=com_content&task=view&id=2214&Itemid=103
22.9.2007

Omlouvám se, ale nemám slov. Nevím jak začít, nevím jak pokračovat. Jen marně se pokouším najít správných výrazů a slovních spojení. Má slovní zásoba se rozletěla na všechny strany a já se jen s obrovským zoufalstvím ploužím temnotou, hledajíce v zaprášených koutech postrácená slovíčka.

 

Promiňte, že recenze postrádá úvod a seznámení s albem, ale Gallery mi jednoduše vyrazilo dech. Slyšel jsem už mnoho emotivně procítěných nahrávek, ale jen málo z nich (pokud vůbec nějaká) dosahovalo takového feelingu jako právě toto album. Chmurná, až doomově laděná atmosféra, vytvořená propracovanými melodickými klávesami a těžkou kytarou, společně s melodickým a screamovaným zpěvem vás totiž do sebe nemilosrdně vtáhne a jen s velkou námahou se budete z jejích spárů dostávat. Určité melodie se vám během poslechu vryjí tak hluboko pod kůži, že při opakovaném pouštění vám z nich bude příjemně běhat mráz po zádech a dobrý pocit z poslechu alba bude tak ještě několikanásobně umocněn.

Možná tyto řádky vypadají spíše jako promo text od vydavatele, ale věřte, že skutečnost je v tomto případě opravdu taková, jak je vypsáno. Kapela, do chvíle než jsem obdržel toto album, pro mne byla velkou neznámou, ale i přesto mě dokázala pohltit už prvním poslechem a nedokáži se od její novinky oprostit ani po poslechu dvacátém. Deska není o zpěvných refrénech nebo rádiových hitech. Je to čistě o nádheře, kterou dokáží zplodit lidské myšlenky a emoce. Je o víru nálad a kráse pocitů, které vás dokonale prostoupí a nechají vás na chvíli zapomenout na celý okolní svět.

Jediným záporem, který jsem na albu našel je první skladba, která svým nástupem posluchače jakoby vhodí přímo do rozbouřeného moře. Možná si to chtělo trochu vyhrát s nějakým intrem a nebo alespoň vytvořit úvod první skladby o pár stupňů jemnější. Každopádně to je opravdu jen malé zaškobrtnutí na cestě po nebeských schodech.

Jak jsem již napsal, album mě velice překvapilo, uchvátilo a potěšilo. Jeho songwriting je takřka geniální a stačí opravdu málo, aby se kapela mohla ucházet o hodnocení nejvyšší. Trochu mi jen v hlavě vrtá, jak bude kapela působit na pódiu. V komorním podání a menších – středních klubech se bude s největší pravděpodobností jednat o dobrý zážitek. Ale otázkou zůstává, jak by skupina obstála při vystupování ve větších prostorech, kde se její největší síla (atmosféra) tak trochu rozmělní v prostoru. Mrzí mě, že jsem přišel o vystoupení na letošním ročníku Basinfire festu, které by mi na tuto otázku poskytlo odpověď. Avšak ať by byla jakákoli, přesto si myslím, že EBOLA JOY je jednou z mála kvalitních „darkwave“ formací u nás a její přínos pro toto odvětví je neocenitelný.

hodnocení: 9/10   autor: StenoD

 

 10.

    Nocturnal Hall Magazine, Germany

http://www.nocturnalhall.de/reviews/E/ebolajoy_gallery.htm
29.8.2007

EBOLA JOY? Kdo k čertu může přijít s takovým jménem? Podle skupiny by měla tato nepříznivá slovní kombinace připomínat protikladnost a současnou existenci temného (Ebola virus) a světlého (Joy, radost). Dobrá … Myslím, že Homer Simpson by měl pravděpodobně lepší komentář: “Ebola Joy? Není to nová přítelkyně Neda Flanderse?" Příjde mně to pravděpodobné…
Slova jsou však pouhý zvuk a dým, tlumící nebeské světlo. V případě Gallery je zvuk velmi přitažlivý. Kombinace elektronického pop-rocku a (temného) metalu není nic nového; Theatre Of Tragedy byli s tímto úspěšní již na albech Musique nebo Assembly. Gallery od EBOLA JOY však funguje mnohem víc homogeně a organicky, než tomu tak bylo u T.o.T . Zatímco T.o.T . , co se wave/electro týče, staví sebe nepochybně více ve směru Human League, EBOLA JOY spíš kříží Depeche Mode, Killing Joke a The Cure. Kde T.o.T . praktikuje chladný techno-metal, EBOLA JOY předkládá fascinující symfonicko temně metalové momenty, které se dokonce neutnou ani při občasných „growlech“. Klíčové slovo je "symfonické", způsobující vše. Přílišné heavy a trikové sekvence na Gallery nenaleznete. Není jích tam vlastně ani potřeba. Směsice silných elementů a chytlavých melodií zvládají tito Češi mimořádně ohromně. A píseň jako Power Of Autumn by měla znít na každém Gothic tanečním parketu a dokonce vábit head-bangers. Ve srovnání se skupinami jako De/Vision, ubírá se EBOLA JOY svojí vlastní cestou. Nelnou příliš ke svým modlám a s Gallery tesají své vlastní místečko. Každý, komu nevadí prokládání hudebních hranic, komu se neprotiví líbivá tíseň a melancholický Indie – Pop, společně s rozlítostnělým kýčem, se zde může komfortně zabydlet. K tomu ještě překvapení jako Dumb Peacock Scream, píseň mezi pózou New Wave skladatele a art rokovou baladou. Vrchol alba! Dohromady album, které při vší ebolo-temnotě přináší potěšení.

hodnocení: 8.5/10 autor: Joking

 

9.

    METALNATION Webzin, Czech

http://www.metalnation.cz/index.php?pg=recenze&action=whole&id=500
27.8.2007

Ebola Joy jsou dalším velezajímavým přírustkem tuzemské scény. Vznik této kapely se datuje na rok 1997. Od té doby stačili chlapci vydat dvě dema, přispět jednou skladbou na kompilaci „Tribute To Rammstein“ a následně stvořit dvě dlouhohrající alba. První z nich „Sitra Archa“ si vydali svépomocí v roce 2003 a již tehdy svojí produkcí výrazně upozornili na svoje kvality. Stále čerstvou novinkou je album „Gallery“, které vyšlo minulý rok pod hlavičkou Open Media.

Abych byl upřímný, dlouho jsem čekal na tuzemské scéně takový zjev, jakým je Ebola Joy. Kapela totiž produkuje vynikající a vyspělou hudbu, oscilující na rozhraní gothic rocku a doom metalu s lehkou příměsí elektroniky. Jejich hudba je moderní odpovědí na gothic/doomový boom 90. let a bere si z něho to nejlepší. Pokud se vám při poslechu vybaví taková jména jako Anathema, Moonspell, The Gathering či Tiamat, nebude to určitě náhoda. Vlivy těchto, ale i některých dalších velkých kapel tohoto žánru, jsou patrné, přesto zde však rozhodně nedochází k žádnému vykrádání či kopírování. Ebola Joy tyto prvky spojuje velmi svojsky a originálně a přidává k nim kus svého nezaměnitelného rukopisu. Nahrávce dominuje uhrančivá potemnělá atmosféra, kterou naprosto famózně doplňuje charismatický a velmi pestrý vokální projev zpěváka, který si říká -aL-. Chvílemi je melancholicky zasněný, jindy podmanivě šeptající, pak zas zoufalý a naléhavý a nebojí se ani ostřejších doomově murmurových odstínů. „Gallery“ je ale velmi vyspělým albem i po instrumentální stránce. Struktura skladeb není nijak překotně složitá, ale jestli něco chlapci opravdu umí, pak je to velmi citlivá hra s kontrasty a atmosférou. Ta je opravdu intenzivní a melancholicky potemnělá. Všechny písně jsou poměrně chytlavé a příjemně se poslouchají, ale spoustu se toho děje i pod povrchem. Kromě rytmiky a kytar spoluutvářejí zvuk kapely klávesové plochy a nasamplované spodky. Škatulka electro metal mi ale v případě Ebola Joy přijde přece jen trochu zavádějící, protože elektronika zde rozhodně nehraje dominantní roli, spíše zlehkla doplňuje atmosféru jednotlivých skladeb.

Ebola Joy jsou stále ještě trochu skrytým klenotem české scény, o kterém by se rozhodně mělo vědět. Desku „Gallery“ osobně považuji za jeden z nejzajímavějších a nejlepších tuzemských počinů za rok 2006. Fascinující kombinace gothic rocku a doom metalu s jemným odérem elektroniky a uhrančivě melancholickou atmosférou ukazuje, že se tyto styly dají uchopit velmi zajímavým a originálním způsobem i v našich končinách. Původně jsem zamýšlel přidělit desce „Gallery“ plný počet, ale něco mi říká, že chlapci svůj potenciál ještě zdaleka nevyčerpali, proto si jeden bodík prozatím nechám stranou a budu se velmi těšit na další desku.

hodnocení: 9/10 autor: empty

8.

 

    MUSIC EXTREME Webzin, Argentina

http://www.musicextreme.com/index2.htm
8.5.2007

Ebola joy je skupina, jejíž hudba kombinující agresivní „rifování“, melancholické zpěvy a v některých částech dark death metalové elementy, se vždy příjemně poslouchá. Tato hudba je plná „zabijáckého“ hudební umu, které je evidentní v rozmanitých aranžích každé kompozice. A tohle album ukazuje, ve srovnání s předchozím, hodně zlepšení. Kytary konstruují hlavní strukturu písní těžkými rify, zatímco klávesové nástroje zinstrumentovávají do hudby všechny zvuky, které jsou temnější nežli peklo. Čisté vokály jsou až extrémě melancholické a když se objeví vokály „growlingové“, jsou skutečně agresivní. Jednotlivé nápěvy rozmanitě mění rytmus a tempo a díky vynikajícím melodiím v každém z nich, jsou velmi dobře zapamatovatelné.

Skupina, která kombinuje subtilní elementy a agresivitou a originálními základními prvky.

 

7.

    METAL-OPIUM Webzin, Czech

http://www.metal-opium.ezin.cz
7.3.2007

Podrývající se zasmušilá atmosféra, uvolněný zpěv a drásající kytarové party, k tomu hloubavé klávesové dokreslení nosných nálad a sem tam elektronický doplněk , tak tohle všechno v sobě skrývají jednotlivé songy alba Gallery elektro-metalového tria EBOLA JOY. Gallery je již druhým dlouhohrajícím albem této moravské formace a pokračovatelem posluchačsky úspěšné desky SITRA ACHRA, od kterého se Gallery po zvukové stránce liší profesionálním masteringem a produkcí. Atmosférou a vlastně celkovým pojetím skladeb brouzdají chlapci v hlubokých a nekonečných vodách lidských nálad a pocitů, bez jejichž přítomností se neobejde většina lidí na tomto světě.

 Během poslechu Gallery krevní oběh posluchače zůstane většinou v klidové fázi, ovšem skladby se v žádném případě nenesou pouze v utahaném, ubíjejícím tempu, ale naopak. Písně jsou prošpikovány rytmickými až nestandardními postupy místy s krkolomným nádechem, které znalci temných mysteriózních harmonií mohli zaznamenat třeba ve skladbách brněnské metalové skupiny Equirhodont, kde mimochodem našly své místo klávesové party jednoho člena Eboly, Tudyho. Některé songy jako třeba trojka "At Night Time" jsou pochmurně až doomově laděny s mužským chorálem na konci, který vás jednoznačně potopí do smutku. Jiné skladby podobné "Power of Autumn" dráždí agresivní kulisou sekaných riffů kytar a při úvodní sloce mě zpěvová linka okamžitě připomněla démonické Portugalce Moonspell. Každá skladba tvoří samostatný organismus a životadárnými impulsy dodává desce potřebnou energii. Z kompozic jsou cítit plochy ovlivněné Depech Mode, emo-rockerů Anathema a Paradise Lost, a troufnu si tvrdit, že se v koncepci nacházejí momenty ne daleké od hudby Opeth. Hodně zajímavý mi přijde výraz zpěváka ALa, který přechází z vybroušených poloh do zcela jemných esencí. Ve skladbě "Feel Me" se dokonce podobá jeho hlas a zabarvení pěveckému kolegovi Petru Mukovi. Ke konci písně "Theatre of Shadows" se dočkáme i houslové vložky, která se snaží skladbu jakoby více rozproudit, ovšem správným aranžérským zásahem byl smyčec včas potlačen, aniž se mohl jakkoli více seberealizovat. V závěrečné "The Foll's Cry" je na nás zase nachystán malý dárek až z Dálného Východu. Klávesové party se s námi loučí kulturně jinak pojatou vyhrávkou ve stylu Orphaned Land.

 Hodně povedeným elementem na desce je zvuk. Čistý, brilantní, vyvážený. Všechno se nahrávalo v domácím studiu sTUDIO a dodatečný mastering probíhal pod rukama odborníka Igora Morese, který byl, jak se zdá, při práci naladěný na stejném levelu jako deska. Další ozdobou desky je přebal. Pokud vezmeme v potaz pravidlo, že obal prodává, tak u Gallery by to platilo dvojnásob.

produkce: 96%, krédo: 99%, autor: nebozez

 

6.

    VAMPSTER Webzine, Germany

http://www.vampster.com
9.1.2007

Některým skupinám se asi nikdy nepodaří ten úplný průlom – navzdory talentu, vytrvalosti a lásce k hudbě. Tuto pesimistickou předtuchu mám i v případě české dark electronic metalové skupiny EBOLA JOY, která se již několik let v podzemí stará o chmurné tóny ve své hudbě a o zářivou radost u kritiků. A přesto jim stále zůstává zapovězena lukrativní pozice, pročež trio své třetí album vydává a přináší na trh téměř ve vlastní režii.

S o to větším respektem je třeba ohodnotit opakovaně vysokou úroveň hudebních skladeb, které se blíží jistými, ale neméně trpícími kroky k emocionálním hloubkám. Podladěné kytary, hrající většinou ve zhoubném tempu tvoří základní skelet temné hudební tvorby. K tomu EBOLA JOY přimíchávají elektronické hračičky a elektronické bubny a prokládají je atmosférickými zvuky kláves. Do toho jsou dobře zasazeny vokály, které jsou sice vzácně využívány v plné síle, ale s o to více charisma, tak že se perfektně hodí do celkového zvukového obrazu. Češi navíc sází na vyváženou míru změny: jednoduché písničky Gothic Rocku jako "Power Of Autumn" se potkávají s vrčícími Nu Metalovými pěchovadly jako "Dirty Morning". I menší kousky jako sbor v "I´ll Touch Its Flame" udržují zájem posluchačů. Nemělo by však zůstat nezmíněno, že se ke konci objevují možné známky vyčerpání. Obzvláště tehdy, pokud se objeví dva, tři klidnější songy, je možné upadnout do smutné letargie, jak je tomu v poslední třetině CD. Zde by neškodil ten či onen tvrdší song nebo alespoň trochu více změn v tempu.

 

5.

    WALLS OF FIRE Metal mag, Germany

http://www.wallsoffire.de/
3.1.2007

Z Česka pocházející trio Ebola Joy přineslo na trh CD „Gallery“, od roku 1998 svou pátou produkci a druhé album. Tedy žádná úplně neznámá skupina, která chce obohatit svět hudby svým pochmurným elektronickým Metal-Rockem.

Ze zvuku desky je znát zkušenost. Na albu nalézáme rozmanité skladby, které plynule pokrývají široké spektrum od poklidných, sentimentálních melodií („at night time“) až po tvrdé drtiče („dirty morning“).

Zpěv přitom osciluje od většinou jasných vokálů až po hluboký growling v refrénech tvrdších songů. Neustále si však udržuje kontrolu nad hudbou a dominuje v celkovém zvukovém obraze. Hudební složka se skládá z množství kytarových, klávesových variací a elektronických hračiček (včetně naprogramovaných bicích), které hrají víceméně ve středním tempu. Tak je vytvářen hutný a atmosférický zvuk, při kterém všechno docela harmonicky ladí a a při kterém nevyniká žádný tón negativním způsobem.

Základní atmosféra je, jak již bylo naznačeno zcela pochmurná a melancholická, jako celek je dosti tvrdá a studená, citlivé zvuky kytar jsou skutečně vzácné. Přesto je vytvářena hustá atmosféra, která nechá hudbu výrazově silně a obsažně vyznívat. Různorodá stavba a měnící se tvrdost jednotlivých songů dělá z tohoto alba natrvalo „vyladěnou věcičku“ a tomu kdo má zalíbení v takto elektronicky ovlivněný metal, který lze jen těžko zařadit, tomu se tato deska dotkne jeho srdce.

hodnocení: 4 / 5, autor: Srontghort 

 

4.

    METAL MAN Webmagazine, Czech

http://www.metal-man.cz/
7.11.2006

Po zkušenosti s předchozím CD Eboly Joy „Sitra Archa“, které ve mně zanechalo velice pozitivní dojmy, jsem se na novinku znojemských melancholiků velice těšil. A skutečně bylo na co, „Gallery“ je totiž opravdu nečekané překvapení, na kterém kapela rozvíjí cestu naznačenou minulým CD. Pokud vás „Sitra Archa“ zaujala, neváhejte a „Gallery“ si opatřete. Těm, kterým je tvorba EJ neznámá, se pokusím jejich hudbu přiblížit. Skupina svoji tvorbu označuje termínem „Dark eletronic music“. S tím se dá bez výhrad souhlasit, já bych se nebál připojit ještě slovíčko metal, kytarista York se nebojí ostřeji hrábnout do strun a v praxi dokazuje, že mezi jeho vzory patří mimo jiné i doom metalové kapely. Rovněž zpěvák/klávesák používá growling v míře větší než malé. Přesto uznávám, na tuhle partu jsou stylové škatulky krátké. Hudbu samotnou tvoří elektronický základ – automatické bicí, které nahrávce mimořádně sluší (jinak nejsem příznivcem „automatů“), nejedná se zde totiž o nějaké diskotékové tuc-tuc (nic ve zlém), ale o poctivě, s citem připravené rockové bicí. Ty možná na první poslech ani nevyvolají dojem neživého hráče, nicméně po pozorném poslechu jejich zvláštní zvuk objevíte. Elektronickou složku dále tvoří samplované zvuky, které podtrhují temnou atmosféru nahrávky. Nad automatem se klene již zmiňovaná Yorkova kytara. Jeho energické rify výborně doplňují melodické klávesy, v některých skladbách jsou ke slyšení pěkná melodická sóla, a také akustické kytary. Nejvýraznějším nástrojem jsou však na albu klávesy, není divu, vždyť v Ebole jsou hned dva klávesisté. Ti nám, pohybujíce se převážně v molových stupnicích ukazují jak se má tento nástroj používat – nepočítaně rejstříků, několik vrstev kláves nad sebou, to vše za jediným účelem – k navození té správné depresivní nálady. Nádherně znějící klavír, varhany, zvláštní zvuky, orchestrace, vše zní u Eboly výborně. Rovněž pozitivně hodnotím samotný nápad postavit takovou hudbu na klávesách. To nejlepší na konec – aLův naléhavý vokál, který se pohybuje v čistých polohách doplněných growlingem či recitací, a který často připomene Davida Gahana z Depeche Mode je poznávacím znamením Eboly Joy. Ono vůbec přirovnání k Depeche Mode je namístě, minimálně u smutné, temné atmosféry, kterou jsou hudba i texty prostoupeny. Skladby se stopáží pohybují okolo tří až čtyř minut a těžko vyzdvihnout některou z nich, všechny jsou potencionální hity, každá je přesto trochu jiná, od rockových kousků, které připomenou například současnou tvář Anathemy, až po death/doomové písně např. 11. track – Poisonous kisses. Asi to bude právě ta rozmanitost skladeb, propojená jejich atmosférou, jež způsobí, že se tohle CD jen tak neoposlouchá. Ještě doplním, že Ebola Joy používá v textech výhradně angličtinu a obal jen potvrzuje můj pozitivní dojem. Přestože se CD nahrávalo v domácím studiu a produkci zastala samotná kapela, zvuk je na velmi dobré úrovni, proto není co řešit – volím absolutní hodnocení a děkuji Ebole Joy, za vynikající CD, které, jak doufám, si najde cestu ke všem fanouškům melancholické hudby.

hodnocení: 10 / 10, autor: Jakub Uhlík

 

3.

 

   SPARK Magazine, Czech

1.11.2006

    EBOLA JOY se posouvají správným směrem. Už jejich předchozí D.I.Y.  nahrávky vzbuzovaly značný respekt. Do etapy, kterou prozatím korunuje vydání oficiálního debutu "Gallery", se vyzbrojili třetím do party (jistého a barvitě zpívajícího Ala a kytaristu Yorka už před časem doplnil klávesák a programátor Tudy, známá to firma mjihomoravské rockové scény), načež spolu natočili desku velice zralou a vytříbenou.

   V souvislosti s EBOLA JOY bývají skloňována jména jako DEPECHE MODE, THE MISSION či SISTERS OF MERCY, ale také PARADISE LOST, MOONSPELL a nebál bych se připomenout ani střední období ANATHEMY.

   Synteticky zahalený gotický rock/metal popravdě nepatří k mým nejpreferovanějším variantám estetizovaného temna, ale ani tak nemůžu neslyšet, že trojice předkládá skladatelsky i aranžersky pevný, kompaktní a zároveň potřebně rozmanitý. Album je melancholické, ale ne ponuré, chytré, i když nepřeplácané a tak akorát přístupné. Lehce opojná, povznášející, ale také zneklidňující nálada navíc umí posluchače trochu lechtat, dráždit, napínat. Třeba postupným rozkvétáním akustičtějších rovin, které zprvu lehce zanikají za ostřejším kořením, které správně štípe především v úvodu desky.

   Troufám si tvrdit, že pomyslným žebříčkem tuzemských rockových výtvorů letos "Gallery" zahýbe ve vysokých patrech.

hodnocení: 4,5 / 6, autor: Michal Husák

 

2.

    ABYSS Webmagazine, Czech

http://www.abysszine.com
29.10.2006

Na poli tuzemského dark metalu patří melancholici EBOLA JOY bezpochyby ke špičce. Ačkoliv tento žánr byl na svém vrcholu již v polovině 90. let díky spolkům jako CREMATORY či EVEREVE (k nim inspiračně spolek tíhne asi ponejvíce), u nás příliš nevzklíčil. EBOLA JOY tuto mezeru vyplňuje již od roku 1998, kdy skupině vyšlo první demo "Give Me A Medicine", ovšem na svůj plnohodnotný debut si musela počkat až do roku 2006, kdy vychází CD "Gallery".

EBOLA JOY nechrlí jednu nahrávku za druhou, nýbrž se snaží s pedantskou pečlivostí pilovat každý tón či aranži. Od předchozího CD "Sitra Achra", které vyšlo ve vlastním nákladu, uběhlo více vody, ale o to můžeme spatřit kvalitativní posun. Hudebně sice nedošlo k závratné evoluci, ovšem po stránce produkční, zvukové a hráčské spolek vyzrál.

Velmi oceňuji, že "Gallery" působí velice konzistentně a celkově dotaženě. Posluchač se tak ocitá v typickém světě EBOLA JOY, kde může v klidu snít či odpočívat. Hudebně se skupina drží tradičních postupů, známých z minulosti. Někdo by sice ocenil více experimentů, i když ani těch není nahrávka prosta (např. hostující violoncellista Štěpán Kondei), nebo větší přitlačení na pilu. Na druhou stranu k relaxaci se hodí výtečně spíše přímočará melancholická hudba, kdy můžeme nechat ulevit svým mozkovým závitům. A tyto atributy splňuje "Gallery" vrchovatě.

Řekl bych, že hudebně EBOLA JOY může směle konkurovat osvědčeným žánrovým spolkům. Jediný malý defekt vidím ve faktu, že jsme na "Gallery" museli čekat tak dlouho. Dnes je totiž trh tímto hudebním artiklem natolik přesycen, že pro posluchače ze zahraničí může být "Gallery" skryto jako jehla v kupce sena . Pokud by deska vyšla již v polovině minulé dekády, určitě by obstála i na mezinárodní úrovni. Nicméně potěší fakt, že v České republice zatím EBOLA JOY nenalézá přílišnou konkurenci.

hodnocení: 90 %, autor: Stephen

 

1.

    AMBOSS Webmagazine, Germany

http://www.amboss-mag.de/
1.10.2006

    Třetí album Čechů je znovu ovlivněno pronikavou temnotou. Romanticky bezbožné zvukové obrazy jsou občas přímočarým riffingem jakoby staženy z dark-doomového nebe odsouzeného ke zkáze. Opět se jim daří spojit melodie se skrytou tvrdostí.

Jejich temný rock je ovlivněn staršími hudebními liniemi, které často připomenou 80. léta. Melancholické party ve spojení se zastřeným zpěvem, hravé klávesy a převládající energie, občas připomínají dřívější Katatonii (...elektronika a temná elegance mají poněkud příchuť "Diary of Dreams"). Zpěvák trpí v harmonii s hudbou, což vyzní především v baladické a hluboce dojemné "at night time", ale umí občas přitvrdit, jako třeba v "dirty morning". Podladěné kytary doprovází temnou hru s decentní vehemencí. Zcela podprahovými podněty se klávesám daří tvořit nejednu bombastickou strukturu. Úvodní "feel me" loví v moderních polích gotického metalu, je však spíše hluboce temná, než hravá. Hlas ve spojení s textem stahuje posluchače občas pořádně dolů, zpěvák má ve svých hlasivkách ten nenapodobitelný útrpný tón, který propůjčuje celkovému obrazu pronikavý smuteční flór.Písně mají i přes svou přímočarost melancholický jasný klid, který se přes pronikavé refrény zavrtává do vašich zvukovodů. Teatrálně inspirující "Abysses" má díky svému elegantnímu úvodu bombastickou příchuť „Queen“ doteku.

EBOLA JOY nám opět přinesla dílo nejvyšší kvality, a z toho důvodu každý rád přehlédne poněkud horší produkci. Ačkoliv, tento democharakter propůjčuje celkovému obrazu určité, pikantní rysy. Info: www.ebolajoy.cz

autor: Andreas

 

 

  

                                nahoru